SVATÝ TARSICIUS - hlavní patron ministrantů

sv. Tarsicius

ŽIVOTOPIS

Po roce 250 byl vychováván u zbožného strýce v Římě, kde chodil do školy. Oba rodiče prý ztratil a jeho životní silou byla víra a láska k Ježíši, kterému chtěl z celého srdce sloužit. Křesťané se tehdy i s papežem Štěpánem I. museli ke slavení mše svaté scházet tajně z důvodů krutého pronásledování. A přesto se víra v Pána Ježíše šířila. Ti, kteří ho neznali, poznávali jeho lásku z chování těch, kteří s ním žili. Toto je povinností křesťanů všech dob. Zajatí křesťané svou sounáležitost s Kristem nezapírali, ale byli ochotni přijmout mučednickou smrt s radostným vědomím, že se setkají s Ježíšem tváří v tvář a budou prožívat účast v Boží lásce. Proto jejich svědectví bylo velmi účinné.

Zajatci pro poslední boj potřebovali posilu ze spojení s živým Ježíšem a osoby, u nichž se dalo předpokládat, že by jim mohly nést eucharistii, neměly naději se k nim dostat. Po jedné bohoslužbě v katakombách (podzemních pohřebištích), když se jednalo o to, kdo ponese svaté přijímání do vězení a nemocným, nabídl se přisluhující hoch Tarsicius. Věděl, že ještě větší touhu než uvěznění má po spojení s nimi sám Ježíš. Předpoklad, že hoch bude nejméně nápadný i jeho statečná láska vedla biskupa k tomu, že ho učinil akolytou a svěřil mu nesení eucharistie.

Cestou soustředěného Tarsicia zastavila parta výrostků a vyzvídali na něm, kam má namířeno. Některý z nich měl tušení, že je křesťan a další, který ho za řeči chtěl chytit za ruku nebo do něj vrazil, si všiml, že něco skrývá pod košilí. K podezření, které by nenapadlo dospělé, došli tito mladíci, kteří si s Tarsiciem chtěli pohrát. Ten nechtěl Kristovu potupu připustit ani za cenu života, proto věrně střežil své tajemství a nakonec se nechal raději umlátit nepřátelskou rukou s kamenem.

Jedno podání uvádí, že útočníky před Tarsiciovým skonem rozehnal voják na koni, v němž Tarsicius poznal křesťana a předal mu schránku s eucharistií s posláním dokončit úkol. Dle jiného byla neporušena objevena jiným křesťanem, který se sklonil nad ubitým Tarsiciem. Jeho smrt však nebyla marná.

Buďme jako svatý Tarsicius, plní důvěry v eucharistického Krista. Svatý Tarsicius je nám příkladem správného ministranta, který nikdy neopustil Krista ani v té nejtěžší chvíle života. PEVNĚ DOUFÁM ŽE VÁS MINISTROVÁNÍ BAVÍ A ŽE PÁNU BOHU SLOUŽÍTE RÁDI!!!Řiďme se podle pravidel: VÍRA - pravidelná modlitba, uctívání Krista v Nejsvětější svátosti, PRAVDA - nelhát => říkat každému jen pravdu, LÁSKA - mít rád své bližní, ale i své nepřátelé.

vedoucí ministrantů Bruno Talčík